Daniel Landa 1968
PůvodnÃm zámÄ›rem bylo pár slok.
VykÅ™iÄnÃky, jenž by svÄ›domÃm znÄ›ly!
Chtěl jsem žalovat prokletý rok,
kdy ÄŒechové nestÅ™Ãleli.
ChtÄ›l jsem být jÃzlivý k mlÄenà mas.
Na starou jizvu pak chtěl jsem se ptát.
Fakty mne zdÄ›sil ten pÅ™ÃÅ¡erný Äas,
ten rok osumašedesát...
U okna stojÃÅ¡ a pláÄeÅ¡, Danielo.
O Äempak asi ten kluk ve tvém bÅ™iÅ¡e snÃ?
Ten rok se prý téměř nestÅ™Ãlelo,
no a tvůj syn to snÄ›nà vkládá do pÃsnÃ.
Å est tisÃc tanků nám zacpalo krk
a osmset letadel jak hejna vran.
Hrdiny zahnali za prvnà smrk.
Zhasli nás ze všech stran.
Tanky tu duněly ulicemi,
národnà muzeum rozstÅ™Ãleli.
Půl miliónu chlapů z pÄ›ti zemÃ,
ráj pro mosazný vÄely.
Pár hodin trvala poprava jarnà touhy.
Nechce se věřit, co v rádiu povÃdá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ za chvÃli ukÅ™ižován.
V oÄÃch máš slzy Danielo.
Neboj a věř, že zas bude lÃp.
To se ještě tenkrát nevědělo,
zda Bůh se navrátà nad horu ŘÃp.
V oÄÃch mužů ponÞenÃ,
bezmocnÄ› otáÄà dopravnà znaÄky.
ZranÄ›nà lidé a ublÞenÃ
z velmi těžké nakládaÄky.
A v naÅ¡Ã louži naÅ¡li se tacÃ,
kteřà sem volali cizà tanky.
Ti dobÅ™e sloužà a tak se to vracÃ,
Na kolej bité kurtizánky.
Pár hodin trvala poprava jarnà touhy.
Nechce se věřit, co v rádiu povÃdá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ byl zrovinka ukřižován.
U okna stojÃÅ¡ a pláÄeÅ¡, Danielo,
O Äempak asi ten kluk ve tvém bÅ™iÅ¡e snÃ,
Ten rok se prý téměř nestÅ™Ãlelo,
no a tvůj syn to snÄ›nà vkládá do pÃsnÃ.